Sedma pro… Tereza Niedobová

Na hřišti vždy patřila k největším bojovnicím. Nevynechala jediný souboj, a i když často končila na zemi, vždy vstala a makala dál. Poslední rok působila jako mezičlánek mezi trenéry a kádrem mladších žaček, kterým familiérně říká „morčata“. Více o svém vztahu k házené a svých plánech do budoucna nám v dalším díle rubriky „Sedma pro…“ prozradila čerstvá maturantka Terka Niedobová.


Klasická otázka na začátek. Kdy a jak ses dozvěděla o sportu s názvem házená?
Bylo to 10 let zpátky ve třetí třídě. Házenou jsme hrávali ve škole a měli jsme se účastnit školní ligy, vy finálním výběru jsem nebyla, ale spolužák, který vybraný byl, musel jet s rodinou pryč, takže mě nakonec vybrali místo něj. Ze všech škol jsme sice skončili osmí (poslední), ale s kamarádem jsme se rozhodli, že bychom v tomhle sportu chtěli pokračovat dál a tak jsme začali chodit na tréninky. Brzo potom jsem doma ohlásila, že bych nemohla dělat sport, kde se nedá spadnout nebo se zranit :-)

Na které zážitky spojené s házenou nejraději vzpomínáš?
Určitě oba dva Pragáče. První v roce 2017, kdy jsem se účastnila jako hráč, byl to pro mě první velký turnaj, kde jsem si mohla pořádně zahrát a bylo to něco jiného než jen jednodenní výjezd na zápas nebo turnaj. Druhý a zároveň letošní Pragáč mám už zažitý z pohledu vedoucího družstva, takže to bylo o něco složitější v tom ohledu, že už nebylo třeba se starat jen o sebe, ale i o „morčata“. Každopádně to byla fajn zkušenost zažít si tenhle turnaj i z druhé strany. Dalším oblíbeným zážitkem pro mě je i letošní zimní soustředění uprostřed ničeho v Hrádku.

Tvé oblíbené číslo byla sedmička, měla pro Tebe nějaký speciální význam?
Upřímně asi ne, ani si nepamatuju jak jsem se k ní dostala, ale určitě se mi líbilo, že to není sudé číslo, nevím proč :-)

Na kterém postě se ti hrálo nejlépe?
Dávno to bylo na pravém křídle, střeďáka a spojky hrály vyšší holky a pivot mě nikdy nějak extra nelákal, měla jsem to sice přes ruku, ale i tak se mi celkem dařilo. Možná mi taky vyhovovalo to, že tam je v obraně většinou jen jeden hráč a z druhé strany mě může maximálně tlačit jen špatný, což se vždycky dá nějak obejít…

Poslední dobou si vypomáhala i jako vedoucí družstva u kategorie děvčat. Bavilo by tě do budoucna třeba trénování nebo podobná práce?
Určitě mě to bavilo, mám s tím spojenou většinu oblíbených zážitků z házené. Do budoucna to asi na trénování nevidím, na mě je to moc velká zodpovědnost, ale výpomoc jako vedoucí družstva mi úplně vyhovuje.

Příští léta ovšem strávíš mimo ČR, mohla by si prozradit co a kde budeš vyvádět? :-)
Jo, tak to je trošku složitější. Koncem srpna odlítám na dva a půl roku na jeden program v Norsku. Složitější je to v tom smyslu, že tam budu zhruba asi jen týden, kdy se budu seznamovat s dalšími jedenácti lidmi, kteří budou se mnou v týmu, přičemž je maximální limit dvou lidí na jeden stát, pro mě to znamená, že tam může nebo i nemusí být další Čech. Po tomhle seznamovacím týdnu mě čeká deset měsíců práce někde po Evropě s největší pravděpodobností asi v Dánsku. Další tři měsíce strávím s ostatními z týmu studiem zpátky v Norsku a stejnou dobu v Mozambiku. Pak mě už čeká ta nejzajímavější část a to tříměsíční cestování po Indii nebo po Africe. Šest následujících měsíců ještě strávíme dobrovolničením v těchto oblastech, ale už jen v tříčlenných skupinkách. Celou tuhle cestu zakončím posledníma třemi měsíci sdílením poznatků z cest se školou a s veřejností. A potom hurá zpátky za „morčaty“ :-)

Na závěr bychom tě poprosili o vzkaz pro všechny mladé házenkáře, speciálně pro naše „morčata“ :-)
Snad asi jen ať u házené zůstanou, ať se mám za čím k házené v Třinci vracet :)

Děkujeme za rozhovor 😉


1.díl „Sedma pro… René Kobielusz“
2.díl „Sedma pro… Jana Rzymanová“

Web vytvořil Vojtěch Molin